|
Je mi kolem 20ti let a můj největší problém je tzv. friend zone, vždy jsem jen ten "dobrej kamarád", asi je to tím že jsem pro holku ochotnej udělat cokoliv a odmítám se, i přes rady několika lidí, chovat prostě jako "bezcitnej idiot". Momentálně jsem do jedné úžasné slečny zamilovanej, myslím že je to opravdu láska a ne jen nějáké poblouznění. Problém je v tom že má přítele (jsou spolu už pár let) a já jsem pro ni zase jen dobrej kamarád, kterýmu se může svěřovat. Snažím se jí ve všem podporovat, i v udržení jejího vztahu, jen aby byla šťastná, protože na tom mi záleží nejvíc. ... Ale strašně mě užírá, že to nejsem já, kdo se vedle ní probouzí, kdo jí může políbit, kdo se k ní může večer přitulit a koukat s ní na televizi... atd. (pro nadržence: sex je u mě až na posledních pozicích... což ale neznamená že ho nemám rád). Bohužel mi asi nezbývá nic jiného, než být pro ni oporou, když si bude potřebovat promluvit, nebo se snažit jí rozveselit, když bude smutná...
|
