|
Jako jediný ze studentských členů akademického senátu jsem přišel na zasedání senátu v září. Po čtyřdenní intenzivní kalbě se spolužáky. Byl jsem nevyspalej a s kocovinou, na obličeji několikadenní srniště vyuzené mnoha cigaretami, k tomu jsem se trochu motal. Už můj zjev vyvolal několik uchechtnutí. Prost většiny běžných zábran vlivem alkoholu jsem se otevřeně rozhovořil, jak je pro mě zajímavé poznat v senátu, že naši učitelé jsou vlastně také normální lidi. Senátoři se smáli a jeden to zpětně dokonce označil za zajímavý moment, který mu pomohl lépe pochopit akademickou obec.
|
