|
Když jsem byl malý, měl jsem jednou velmi silnou střevní chřipku. V noci jsem se probudil s tím, že musím jít zvracet, rychle jsem běžel na záchod nahej, zabalenej jen v dece. Když jsem usoudil, že už to nestíhám, tak jsem deku odhodil a přidal jsem, bohužel jak se to ve mně pohnulo, ucítil jsem nutkání velké potřeby, musel jsem se rychle rozhodnout... Zvolil jsem předklon k záchodové míse, dokonce jsem se i trefil, naneštěstí při předklonu a následnému dávícímu efektu, kdy se zatínají břišní svaly, to svěrač už nezvládl. Síla to byla nejspíš veliká, protože dveře, které stály zamnou, byly cca do výšky 1,5 metru kompletně od hoven. Nevěděl jsem, jak se mám v této situaci zachovat, tak jsem to tam prostě nechal v celé své kráse a šel spát. Ráno, když jsem se vzbudil, byly na záchodě nové dveře.
|
