|
Nikdy jsem v Ústí nebyla, takže jsem nevěděla, do jakého města se hlásím, šla jsem prostě po oboru. První návštěva byla na přijímačky. Když mě vysadili na Hraničáři s tím, že to je to město, myslela jsem, že se rozbrečím! Celé studium jsem tolik spěchala zpátky domů, kde to nesmrdí, že jsem si ani nestačila všimnout, že okolí Ústí je hezký, neužila jsem si skoro žádnou párty a na kolejích jsem bydlela jen rok a největší "úlet" bylo kouření na chodbě... Nakonec jsem udělala státnice se štěstím a ani jsem to nedokázala spolužačkám přiznat, protože se všechny šprtaly jak divý a některý k nim musely i třikrát..
|
