|
Ani za nic nedokážu říct kámošce (přesněji holce, která mě bere jen jako kámoše), že jsem do ní k posrání zamilovaný. Kdyby mě poslala do prdele, zhroutil by se mi celý svět, protože je to nejlepší holka na světě a znamená pro mě všechno a vídat se s ní jako s kamarádkou, i když mě to neskutečně zabíjí, je pořád přijatelnější, než ztratit i tu poslední promili naděje. I když jinak uvažuju celkem racionálně, z téhle situace jsem nenašel jiné východisko než vodku a cigarety. Kámoška o tomhle východisku samozřejmě nemá tucha, když se máme potkat, dávám si sakra pozor, abych nesmrděl kouřem nebo chlastem. Když jsme pak spolu, chovám se k ní nejlíp jak umím, ale jinak na sobě nedávám nic znát a tvářím se, že jsem v pohodě (což vlastně jsem, když jsem s ní), ale přitom je to celé na p***...
|
