Přiznej anonymně!
Aktualizovat
0
0
Donedávna jsem se považovala za nudnou, nekontroverzní, zcela mainstreamovou osobu, která nemá co skrývat, ani se za co příliš veřejně stydět. Pak jsem si ale oblíbila nový design ISu. V životě jsem ještě nemusela tolik lhát svým nejbližším na denní bázi. Stydím se za to, co jsem. V noci nespím. Když pracuji se školními stránkami před lidmi, schválně frustrovaně vzdychám a dělám, že mi to nejde. To mi vyslouží pár těch chtěných soucitných pohledů a společenskou integritu, ale ona temná díra prázdnoty v mé hrudi se s každým přátelským "No jo, je to děsně chaotický, viďže kámo" jenom zvětšuje. Cítím se jako Batman, ale debilní. Dejte mi zdráhavý společenský přijetí, nebo smrt.
0
0
0
Doufal jsem, že se po těch bouřlivých reakcích na nový vizuální styl univerzity otevře nějaká oficiální diskuze. Ale zaznamenal jsem jen vyjádření rektora "nejsem diktátor, ale univerzitě něco nadiktuji a vy do toho nemáte co mluvit" a nový design se bez jakékoliv úpravy (sebereflexe) vkrádá do univerzitního života. Je to prosím vás všechno? Pár protestů, které ani nedostanou odezvu? Býval jsem na svou univerzitu hrdý, ale s novým designem se za ni začínám stydět.. ono to totiž není o designu jako takovém, ale o tom, jakou reakci vyvolal a jak se následně zachovalo vedení. Žádná diskuze, žádný ohled na protestující akademickou obec, žádné zpytování svědomí, žádná snaha o kompromis. Masaryk se obrací v hrobě. Nebo odteď budeme radši psát Masar1k, když jsme ta MUN1?
0