|
Jsem se svou přítelkyní 13 měsíců. Chovám se k ní jako k princezně, protože si to zaslouží. Jsem gentleman. Nosím jí v náruči, hladím jí po tváři, pomáhám jí se sundáním a navlečením kabátu nebo bundy, přisunu jí židli, když si chce v restauraci sednout, když jí je zima, půjčím jí svojí bundu, i když to nemá ráda, že mi prý bude zima, ale mě je to jedno, hlavně že ona bude v teple. Taky jí skládám básničky, už jsem jich složil víc jak 50, za každou je hrozně ráda, ona mi je skládá taky. Dokonce jsem před ní i plakal, jak moc jí miluju, jak moc mi na ní záleží a ze strachu, abych o ní nepřišel. Někdy si říkám, jestli je dnes v módě podvádět, jak si tak čtu ta přiznání. Ale řeknu vám jedno. Když podvádíte, nemilujete. Já svojí dívku miluju, nikdy bych jí nepodvedl a ona mě také ne. Jsem takový blázen, že jsem jí vyznal lásku do mikrofonu před 50ti úplně neznámýma lidma, složil jsem jí písničku a jako největší důkaz mé lásky k ní byla žádost o ruku. Ona pozná autora tohoto přiznání.
|
